Radiologický technik

(1) Radiologický technik vykonává činnosti podle § 3 odst. 1 a dále bez odborného dohledu a bez indikace vykonává činnosti související s aplikací lékařského ozáření v oborech radiodiagnostika, radioterapie a nukleární medicína. Přitom zejména může

a) kontrolovat dodržování požadavků, které jsou stanoveny jinými právními předpisy²⁰),²¹), při používání radiologických zařízení a dalších souvisejících zdravotnických prostředků,

b) vykonávat činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany²²), zajišťovat, aby lékařské ozáření nebylo v rozporu se zásadami radiační ochrany, a zajišťovat optimalizaci¹⁴) radiační ochrany, včetně zabezpečování jakosti,

c) provádět a vyhodnocovat zkoušky provozní stálosti zdrojů ionizujícího záření a souvisejících přístrojů ve všech typech zdravotnických radiologických pracovišť,

d) provádět základní klinickou dozimetrii při diagnostických a léčebných postupech, včetně vyhodnocování dávek dodávaných pacientům za účelem ověření správnosti ozařovacích plánů,

e) provádět podpůrné odborné činnosti směřující k přípravě, realizaci a interpretaci postupů uvedených v odstavci 2,

f) přejímat, kontrolovat a ukládat zdravotnické prostředky¹¹) a prádlo, manipulovat s nimi a zajišťovat jejich dezinfekci a sterilizaci a jejich dostatečnou zásobu.

(2) Radiologický technik může provádět na základě indikace lékaře, který je aplikujícím odborníkem, nebo radiologického fyzika bez odborného dohledu praktickou část jednotlivého lékařského ozáření, a to jeho fyzikálně-technickou část; za fyzikálně-technickou část se nepovažuje konkrétní provedení lékařského ozáření u pacientů.

(3) Radiologický technik se v rozsahu své odborné způsobilosti pod odborným dohledem radiologického fyzika se specializovanou způsobilostí v radioterapii podílí na plánování radioterapie.

Zdroj: Vyhláška č. 55/2011 Sb.