Stáří, stárnutí a dobrovolnický program
Vydáno: | Kategorie: Články
Náměstkyně ošetřovatelské péče Mgr. Hladíková Hana
Stáří i nemoc jsou bohužel součástí našeho života, a týkají se tedy nás všech. Je to fyziologický proces, který s sebou přináší spoustu psychických i fyzických změn. Stáří se od stárnutí zásadně odlišuje.
Stáří můžeme definovat jako životní etapu člověka, která je fyziologicky charakterizována postupným stárnutím organismu ve všech aspektech jako je oslabení imunitního systému, slábnutí kostí, kůže, ochablost svalů a podobně.
Stárnutí je však definováno psychicky i sociologicky jako etapa člověka, v níž se člověk dostává do zcela jiné životní situace. Zklidněním životního tempa se člověk více zamýšlí nad smyslem života, rekapituluje svůj život a přemýšlí, co se mu povedlo a co ne. Vyrovnává se s odchodem do důchodu, se změnou rolí v rodině, s proměnou rodiče na prarodiče, vyrovnává se se způsobem, jak se k němu chová jeho okolí. Jaká je naše schopnost přijmout skutečnost o změně svého stavu, jak budeme dále žít. Jaká bude kvalita žití. K tomu nám určitě pomůže schopnost poprat se změnou a psychicky se přizpůsobit.
V nemocnici pacientům s dlouhodobými zdravotními problémy věnujeme co nejlepší zdravotní péči, ale nezapomínáme ani na psychosociální péči. Každá životní etapa člověka je nevyhnutelná, a v každé této etapě má člověk možnost dále se rozvíjet, učit se, duševně růst ve všech oblastech, do kterých chce směřovat svou pozornost. Adekvátní fyzická i duševní činnost je proto důležitá i při dlouhodobějším pobytu ve zdravotnickém zařízení. Z těchto důvodů jsme se jako nemocnice zapojili do kampaně „Dobrovolnictví prospívá zdraví“. Dobrovolnický program je v Nemocnici Jihlava realizován jako nástroj zvyšování kvality péče o pacienty a jako součást praktické osvěty v oblasti podpory zdraví. Fungující systém dobrovolnické pomoci nenarušuje léčebný režim a činnosti dobrovolníků vhodně doplňují práci zdravotnického personálu. Individuální pozornost, zájem o pacienta a jeho podpora v přítomném okamžiku, vede ke zlepšení nálady a psychickému uklidnění. Pacient, který je v dobré psychické kondici, lépe zvládá nutné vyšetřovací a léčebné úkony, lépe snáší bolest a lépe se adaptuje v náročných situacích i v prostředí. Vyplněním volného času je udržován pacientův zájem o sociální kontakt, což platí zejména u těch pacientů, kteří mají omezené sociální kontakty a málo návštěv. Společný přínos pro pacienty a pro jejich rodinu se projevuje hlavně v následujících oblastech. Oživení dovedností pacienta potřebných pro jeho fungování v běžném životě rodiny, do které se pacient má vrátit. Posilování pozitivních emocí a pocitu uspokojení z příjemně strávených chvil naviguje pacienta na nové možnosti a změny ve způsobu trávení volného času. Dobrovolník navíc podporuje důvěru pacienta v personál, což spolu s pozitivní zpětnou vazbou potvrzuje personálu smysluplnost jeho náročné práce. Dobrovolnická činnost může naplnit ty potřeby pacientů, které nemocnice sama nabídnout nemůže nebo nenabízí, což může podpořit a zlepšit efekt odborné péči. Vyplnění volného času u dlouhodobě hospitalizovaných dětských i dospělých pacientů formou pravidelných zájmových kroužků pro skupinu zejména výtvarné práce, hudba a zpěv, skupinové čtení. O individuální kontakty s jednotlivými pacienty se starají společníci. Dobrovolník se může věnovat i specializované činnosti, například zooterapii, kdy využíváme psí společníky. Jde i o jednorázovou činnost, jako doprovod pacientů na různé akce především kulturního charakteru-koncerty, divadelní představení, motivační vzdělávací programy pořádané v areálu Nemocnice Jihlava. Jde nám o to, aby se pacienti nestali obětí pasivity. Na našich pacientech nám záleží.
Do dobrovolnického programu v naší nemocnici se nově zapojila mladičká lékařka MUDr. Hana Plvanová,
zeptali jsme se, jak ona vnímá tento program.
Z pozice mladé lékařky mohu potvrdit názor paní náměstkyně Mgr. Hladíkové.
Dobrovolnický program zlepšuje celkovou kvalitu péče a života našich pacientů. Proto jsem se rozhodla podpořit rozšíření dobrovolnické činnosti také na našem interním oddělení. Velmi intenzivně zde vnímám potřebu, jak přijímajícího, podpůrného postoje personálu, který zde již máme, tak potřebu individuálního věnování svého času jednotlivým pacientům. Pacientům, jako komplexním bytostem, které jsou v nemocnici nejen se svým tělem, ale i se svou duší, tedy s obavami, očekáváními, nadějemi, se svými vztahy a vlastním duchem (spiritualitou).
Toto holistické nahlížení člověka jako bio-psycho-socio-spirituální entity přichází nejvíce do popředí v paliativní medicíně. Je v ní základním úhlem pohledu, který určuje vše ostatní. Paliativní medicína není uniformní symptomatickou léčbou, ale medicínou zaměřenou na pohled samotných pacientů na vlastní život i nemoc.
Vedle práce na lůžkovém interním oddělení se věnuji také léčbě pacientů s život limitující chorobou v domácím prostředí. Pacient mobilního hospice je zde přirozeně vnímán jako součást rodiny, spletitých vztahů; jako osoba zasazená do konkrétního sociálního kontextu. Přála bych si, abychom ve větší míře vnímali pacienty podobným způsobem také v nemocnicích.
Práce v domácím hospici je jednou z forem tzv. specializované paliativní péče. Obecnou paliativní péči by v ideálním případě měl být schopen aplikovat každý lékař. Péči, ve které počítáme i s pacientovým nahlížením své nemoci, symptomů choroby a dalšího směřování diagnostiky a rozsahu léčby. Péči, ve které je pacient naším partnerem a ve které se pacienta snažíme podpořit nejen v oblasti somatické, ale i v těch výše zmíněných. Tomuto směřování může být velmi nápomocná i činnost dobrovolníků, kterým tímto velmi děkuji za jejich obětavou práci. 😊
