Pro ty, kteří mají vědecké ambice, jsme opravdu zajímavou nemocnicí…
Vydáno: | Kategorie: Články
Rozhovor s doktorem Tomášem Roubíčkem. Otec tří kluků, skaut, kardiolog a spoluzakladatel programu Lékařem nanečisto, je od letošního léta také novým lékařským ředitelem Krajské nemocnice Liberec. Lékař, který se věnuje elektrofyziologii, píše vědecké publikace, je propagátorem telemedicíny a nyní i tři a půl dne v týdnu vytváří koncepci zdravotní péče v liberecké nemocnici.
Pane řediteli, Tomáši, představte se nám. Kdo jste v soukromí?
Jsem otec tří kluků (10, 12, 14), manžel, skaut, cestovatel s láskou pro turistiku a spaní pod širákem. Naplňuje mne práce s mladými lidmi, v soukromí i v nemocnici.
A kdo je Tomáš Roubíček v medicínském podání?
Lékař, který miluje svoji práci, kardiologii. Něco se již naučil, a také se něco od něj mohli naučit jiní. Jeho práce jej naplňuje, chce pomáhat, jde mu o pacienty v Libereckém kraji. Také je to člověk, který učí na vysoké škole a v liberecké nemocnici stál u zrodu programu Lékařem nanečisto.
Z Liberce nepocházíte. Co vás tedy zavedlo do liberecké nemocnice?
Do osmnácti let jsem žil v Turnově, pak jsem odešel na vysokou školu do Hradce Králové, kde jsem potkal svoji ženu. Když se dá lékař dohromady s lékárnicí, je to většinou na hradecké koleji, ty jsou tam totiž společné :-). A protože se medičky pořád učí a nechtějí nikam chodit, lékárnice jsou prostě lepší volba. V Hradci je to takový dobrý sociální projekt.
Když jsme dostudovali, přestěhovali jsme se společně do Prahy, kde jsem začal pracovat ve VFN. Strávil jsem tam tři roky a udělal si postgraduál. Naučil jsem se, jak dělat vědeckou práci a psát články. A jelikož jsem se chtěl věnovat kardiologii a měl jsem vztah k našemu regionu, přestěhoval jsem se a nastoupil do libereckého Kardiocentra.
Jak dlouho už na kardiologii jste?
Vlastně jsem chtěl do Liberce nastoupit hned po škole, ale tehdejší přednosta mi nabídl jen práci zdarma. To se naštěstí změnilo. S rodinou jsme tu už třináct let. Moje žena sem přesídlila z jižní Moravy a je také zaměstnankyní KNL. Pracuje v nemocniční lékárně.
Na jaké pozici jste začínal?
Nastoupil jsem na pozici sekundárního lékaře na Kardiocentru, poté jsem pracoval jako atestovaný kardiolog, elektrofyziolog. A elektrofyziologii se věnuji stále. Staráme se o lidi se srdečními arytmiemi, jako je fibrilace síní nebo jiné síňové či komorové arytmie. Doménou naší práce je srdeční resynchronizační léčba pacientů se srdečním selháním. Máme u nás tedy pacienty po infarktech nebo s jinými nemocemi srdce.
Od léta jste zároveň lékařským ředitelem KNL. Kolik času vám nyní reálně zbývá na vaši lékařskou práci na kardiologii?
Jeden a půl dne v týdnu a čtyřikrát do měsíce pak služby na koronární jednotce. Ponechal jsem si své pacienty a jeden den na operačním sále. Zbytek jsem musel odsunout, protože vidím, že liberecké nemocnici mohu pomoci v jiných, organizačních věcech. Tři a půl dne v týdnu jsem tedy lékařským ředitelem a jeden a půl dne kardiologem.
Někdo se možná pozastaví nad tím, jak jste se k této pozici vlastně dostal. Jste mladý, nejste primář…
S touto nabídkou mne oslovil přímo generální ředitel. Byla pro mě dost překvapivá, protože podobné nabídky běžně dostávají pouze primáři a přednostové. Já jsem první v historii naší nemocnice, kdo pozici lékařského ředitele získal bez tohoto postavení.
Řekl jste okamžitě ano, nebo jste nabídku zvažoval?
Je pravda, že jsem dostal dlouhou dobu na rozhodnutí, ale přemýšlel jsem o tom jen jeden víkend. Generální ředitel mi pozici nabídl v pátek odpoledne. V neděli večer jsem mu volal, že ji přijímám.
Jste na pozici lékařského ředitele tři měsíce. Nelitujete?
Ne, svých rozhodnutí zpětně nikdy nelituji. Navíc to je pořád jen začátek.
A co vlastně vaše pozice obnáší?
Kompetence jsou poměrně široké. Zjednodušeně řečeno, ve spolupráci s generálním ředitelem vytvářím koncepci zdravotní péče v nemocnici a vlastně i sekundárně v Libereckém kraji. Prostřednictvím primářů a přednostů odpovídám také za kvalitu a péči daných oddělení. Snažím se pro naše jednotlivé obory vytvářet vhodné podmínky a domlouvat se na tom, kam by Krajská nemocnice Liberec měla směřovat.
Kam tedy bude pod vaším lékařským vedením liberecká nemocnice směřovat?
Vytyčil jsem si pět bodů, kterým bych se rád věnoval. Jsou jimi komunikace a spolupráce v rámci nemocnice, a to jak mezi primariáty, tak i s vedením. V nemocnici je nás hodně (lékaři, sestry, technici, inženýři, dobrovolníci…) a je zapotřebí, aby všichni spolupracovali v rámci zajištění kvalitní péče o pacienta.
Další oblastí, na kterou se chci zaměřit, je péče o nově příchozí zaměstnance, nejen o mediky. Aktivně musíme pracovat i se studenty a dále rozvíjet například program Lékařem nanečisto, který je mezi mediky velmi oblíbený. Rekrutují se z něho i noví zaměstnanci.
S týmem dalších lidí se budu také věnovat zavádění nových technologií. Dále pracujeme na vylepšení nemocničního informačního systému, na programu pro screening a prevenci nozokomiálních infekcí a na telemedicínských aplikacích, které umožní, aby se k nám pacienti mohli objednat podobně jako do banky. Těch věcí je prostě spousta.
A protože se málo ví, že liberecká nemocnice je i vědecko-výzkumnou institucí, rád bych se věnoval také podpoře vědy. Pro ty, kteří mají vědecké ambice, jsme opravdu zajímavou nemocnicí. Dveře u nás mají otevřené.
